Dachstein – střecha Rakouska

vc_row]

Dachstein – 3 tisícová střecha Rakouska

Nejsnáze dostupná lanovkou na Hoehe Dachstein a v letních měsících hojně navštěvovaná ze strany Schladmingu. Naše první návštěva byla na Cyrila a Metoděje 2015 ( tedy všichni Češi hurá ven).

Krásné teplé a slunné počasí, ubytko v rodinném pensionu Teurelwand přímo pod lanovkou za slušné peníze včetně Sommercard tudíž jedna cesta lanovkou na Hohe Dachstein zdarma.

Vydáváme se poměrně časně ( naše je druhá lanovka nahoru), v pozdějších časech případně hlavní sezoně je nutné k počtu turistů rezervovat místo v lanovce.

Za pár minut cesty a několika výhledech do kraje polkneme ať nám odlednou uši. Pokocháme se pohledem na ferratu Sky Valk a už vystupujeme z lanovky v horní stanici.

Vycházíme po rolbami upravené cestě směr ferrata Hoehe Dachstein, snadno dostupná max. obtížnost B. Tím pádem velice frekventovaná. Guaidi mají za úkol vyvláčet nahoru stůj co stůj obtloustlé prdelaté němky a jiné obrny. Bohužel pro cestu nahoru i dolů je natažen jeden hromosvod tzn, že po krátkém čase se potkávají ti co již peláší dolů ( co jeli první lanovkou a nezdržovali se fotografováním atd…) s méně či více obratnými turisty, hrdlo se úží, létají kameny, pár turistů z Maďarska by se raději mělo držet u Dunaje….. to nedáváme, ke křiži je sice kousek, ale s Maďarem na hlavě to nejde, za to nám to nestojí, nejkratší cestou slaníme dolů a pelášíme pryč k Nepálci na pivko.Obhlídneme okolí s plány na další den. Bohužel ráno černá obloha, silný vítr a deštivé provazy…. tohle se jen tak nerozplyne. Tak pro tentokráte se už jen s horou rozloučit a těšit se někdy příště.

cestou ke kříži

Po téměř roční odmlce jsme se vydali oslavit první májové dny a příchod jara a rozloučit se se zimní sezónou 2016 opět na Dachstein. Trochu nás zaskočilo sehnat v tomto termínu ubytování, na první dojem se všude tvářili, že je plno k prasknutí, ale opak byl pravdou. Téměř všichni místňáci si chtěli dát odpočinek po zimní sezóně a tak zavřeli. Podařilo se nám sehnat ubytování ve Schladmingu, o co jednodušší bylo o to bylo dražší. Komplikované bylo si zajít i na jídlo, otevřeno měli jen v jediné zakouřené hospodě kam chodili místní traktoristi na pivo. Dostali jsme cosi rozmražené na talíř, ale nevadí za gurmánskými zážitky jsme sem nejeli. Odměnou bylo ráno krásné slunečné počasí, pěkný sníh, upravené sjezdovky a liduprázdno jen sem tam pár nadšenců na skialpech jako my. Došli jsme s Pavlem na lyžích volným tempem pod ferratu Hoehe Dachstein a Pavel si ji radostí ( pro mě již příliž náročné) vyšlápl , krásným žlebem, bez hromosvodu, jen mačky , cepín, místy stoupání 50st.rovnou nahoru.Krásný sjezdík a pak se dole radostně potkáváme a už jen na rakouské poměry docela dobrá káva a koláč v horní stanici lanovky .Na pivko u Nepálce ( Seethalerhutte) si musíme ještě chvíli počkat než rostaje sníh. …..

Já říkám “ zimní sezóno naschledanou „….na Pavla ještě čeká skialpakademie s ALPY 4000 – Grossvenediger.