Kohoutí hřeben

Nikdy neříkej nikdy…..

Když mi bylo o pár let méně a pohybovala jsem se v oblasti mládí ( jsem vlastně jen od plotny čuměla) … podzim života je super ( snažím se co to jde …) a doufám, že se dočkám i jara smrti ( stále aktivně a ne v bačkorách) ….

 okusila jsem co je sáhnout na skálu, uskutečnila jsem to na co jsem s obdivem v minulosti jen koukala, protože se mi přitížilo na druhé šprusli na žebříku…..

Rok 2015 a mých 50 začalo docela intenzivně oslavou na ledovcové skialpové tůře v Kaunertálu, nezapomenutelný zážitek, to je ale jiný příběh….

Léto 2015 začalo již v červnu horkými dny, proč tedy neutéci do hor, u nás moc možností není tak přišly na řadu Jizerky a Kohoutí hřeben, krásná rajbásková vícedélka za 5, na žule.

nástup lesem

Nástupovka lesem, kameny kořeny…. žádný med, pod skálou vedro a velká žízeň a pramálo nadšení…

Klíčový rajbásek

Po krátkém oddechu obléknout sedáky a jdeme na to, Pavel natáhnul první délku a zmizel za šutrem, tak a teď  já, co tu vlastně dělám….no asi bych se měla pohnout, tak jo……ahoj Pavle tak jsem dala první délku, teď už to půjde lépe…. jdeme na další, co to tam nacvičuješ…… sorry je to hrozné, žádné ruce ani nohy… ze spoda to vypadalo snadně….

další štand, to vedro je hrozné, vždyť ještě léto nezačalo a jsme v horách….jejda, že by malý překrok no a už jsme tady , to je krááááááása