Kühtai – jarní skialp, duben 2015

Údolí Kühtai je hezká, malá lokalita kousek za Innsbruckem. Středisko je ve výšce 2.000 m, dostatek možností k lyžování, středisko přívětivé i pro rodiny s dětmi. Nás ale zajímala možnost vyrazit na lyžích po okolí. Jsou tam jednoduché i těžší túry s parádními sjezdy. Výhodou je možnost využít bodové jízdenky s dlouhou platností. Je tedy možno se bez problému přiblížit k nástupu na túry. Pro všechny, kdo se takového činu neštítí, to není vůbec k zahození.

Penzion Enzian

Příslib hezkých dnů v závěru sezóny, Rudolfs Hütte nabízela sice sonder-preis, ale beznadějně obsazená. Brouzdám, brouzdám po netu a najednou se mezi nóbl hotely vyloupnul v oblasti Kühtai malý penzionek Enzian. Rychlá výměna pár majlíků s majitelkou … 8.dubna nás budou čekat. Chvíli penzión hledáme, než pochopíme, že ho patrně majitelka neprodala společnosti stavějící resort v údolí a tak zůstal, obložený dřevěným šindelem, doslova vklíněn do obřího hotelu Moritz. Vítá nás maličká, sportovně oháknutá živá sedmdesátnice, paní Heidi Margreiter. U bohaté snídaně s luxusním domácím džemem, jako bonusem, se ptám, kde se vzaly ty poháry, kterých je plná jídelna? Dozvídáme se, že s manžem, který už zemřel za mlada trochu závodili … tak jo. Vše je pak završeno tím, když babka při našem odchodu smýká někam supermoderní obřačky, asi o 20cm vyšší něž je sama a mumlá, že je dá chlapcům do údržby, protože letos už z toho nic nebude. Až vypadnem, zavře penzion a pojede do lázní, či k moři … nebo tak něco.

Jen doplním, že penzion jednoduchý, ubytko sktomné, ale atmosféra zcela jedinečná. Paní nevaří, takže na večeři někam jinam. Možností ale v okolí požehnaně. Pokud chcete perfektní steak nezapomeňte navštívit Kühtaier Dorfstadl.

Túr je zde několik habadějů, je možno i vložit nějaký ten hezký přechod. Jedeme sem na jarní relax, ctíce motto, že gentleman není dostihový kůň a zlatovláska teprve ne. Takže slunce, žrádlo, chlast a hlavně pohoda. Pavlína si navíc dovlekla jakýsi střevní balast, tak zamíří prvního rána hned ze snídaně do postele, odkud to má nejblíž …. Na umření to nebude, tak se seberu a jdu obhlídnout situaci na nejbližší kopec, kterým je

Pirchkogel (2.828m)

Pirchkogel, pohled do Inntal

Chvíli lítám po středisku jako pako (pozor ne u každé lanovky je kasa), vítězně se přibližuji lanovkou  Kaiserbahn na horní stanici (2.440m) a mažu nahoru na Pirchkogel (2.828m). Takže pohodové, krásné počasí, hromada sněhu, co víc si přát. Zdolám oba vrcholy, poklábosím s chlapem, vrcholové foto. Sem musím s Pavlínou, jsou tu parádní výhledy na západní část Stubaiských Alp a na druhou stranu do údolí řeky Inn a na Inntalskou dálnici A12 směr Ötztal. Paráda! Cestou dolů si vyhlížím parádní neježděný S-V svah.

sonda …

Nejsem si úplně jist, tak chvíli pro klid duše kopu. Vše se potvrdilo, je to stabilní, na pozítří sem vytáhnu Pavlínu a dáme to svahem dolů. Sklon se pohybuje mezi 40-50^o ale sníh je perfektní, tak si to holka může zkusit. Dopředu jí to ale neříkat, to by nefungovalo.

Mažu dolů, abych zjistil, jak to vypadá se zlatovláskou, začíná se mi motat hlava, nejsem schopen držet rovnováhu, naštěstí už jsem na sjezdovce, tak se dopotácím do penzionu. Zlatovnáska je už celkem v cajku, ale celé odpoledne prochrápu na terase na sluníčku zabalený v dece … bez piva, bez doutníku. Konec světa. Bleeeee …

Sulzkogel (3.016m)

Stubaiské Alpy, vpravo Sulzkogel

Další den jsou naštěstí zlé chmury v tahu, jak přišly, tak odešly. Kousek vyjedem vlekem Alpenrosenlift, pak to došlápnem k přehradní hrázi. Před traverzem ke hrázi nasazujem haršajzny, blbě by se tady klouzalo dolů. Parádní den. Slunce, teplo, sníh. Tak na pohodu pokračujem traverzem kolem přehrady západním svahem. Je tady množství lavinových splazů, teď ráno je vše zmrzlé a v pohodě, vracet se ale budem určitě spodem po dně jezera, protože jsou nad nám svahy i přes 50^o se žleby ze kterých se to sype dolů.

Traverz nad přehradním jezerem

Nad jezerem je možné uhnout doleva směr Schartenkopf (2.855m) a Kraspesspitze (2.954m), my pokračujem v pohodě dál doprava na morénu směr cíl – Sulzkogel (3.016). U jezírek (cca 2.640m) si dává Pavlína pauzu, prý bude stavět sněhuláky, což je asi adekvátní činnost vzhledem k probíhající rekonvalescenci. Já dostávám 45min. na vrchol, tak mažu a přemítám, zda to jde stihnout. Nejde. Když se doplazím do sedla mezi Sulzkogel (3.016m) a Gamskogel (2.965m) na kótu 2.940m je jasné, že bych to teď musel otočit. Taky je jasné, že tomu tak nebude, takže lyže dolů a dolézám těch 76m v botech, želez netřeba. Rozhled z vrcholu naprosto parádní. Na všechny strany. Stálo to za to!

Sulzkogel

Vrcholovka, vydechnout a rychle dolů. Sjezd ze sedla je po čertech opatrný, moc nehranit, moc nezatáčet, měko, přeměko, loupe se to a trhá, nezastavovat … uff, strmý úsek ze sedla mám za sebou a už zbývá jen parádní sjezd dolinou k postu se sněhuláky. Bloncka byla trpělivá a úpěnlivě vítá uštvaného příchozího s ampulí hořčíku v jedné, energotyčinkou ve druhé ruce a ustaraným ksichtem na krku. Vše je super, byli jsme dnes v tomhle údolíčku docela sami, prostě paráda.

Pivko po túře

Pomalu sjíždíme dolů, už je to klasická jarní kejda, dnem jezera k přehradě a slunce nad obzorem ještě zahlédne první hlty piva na terase, kde se s námi poflakují i poslední lyžaři. Konečně tedy pivko a doutníček. Něco mezi rájem na zemi a nirvánou. Jen ještě probíráme nerozvážnost několika družstev, kteří traverzovali ranní cestou pod strmými svahy nad přehradou. Stádový efekt je hrozná věc a někdy může přivodit i malér. Tentokráte to dopadlo dobře.

Večer se odměňujem steakem v Kühtaier Dorfstadl natáčím do videoklipu soumrakovou kýčovou sekvenci a zítra na …

Pirchkogel podruhé

Pirchkogel (2.828m)

Takže opět přiblížení Kaisebahnem a známý výstup na Pirchkogel. Tentokrát to vezmem nahoře trochu bokem, nejprve na nižší vrchol s křížem, potom na vrchol s výhledem na Stubaiské Alpy a včerejší Sulzkogel. Opět paráda, luxusní výhledy a vrcholové meditace. Sjezd je zcela parádní, sníh ještě trochu sednul, vyhlídnutý svah se svojí S-V expozicí skýtá ideální sjezdové podmínky. Krásný prašan, který touhle dobou potkáte akorát tak na čtyřtisícovkách. Prostě parádní a mimořádné podmínky. Já tam najíždím do té padesátky, bloncka do pětačtyřicítky a jde to jak po másle ! Pokud by se padalo, tak by to byla pohodovka do peřiny. Jak náš jeden kamarád pronesl onu památnou větu:  „..no nenažer se prašanu – v dubnu“. Sklouzli jsme to bez pádu, pivo bylo vychlazený.

Excelentní závěr sezóny a hlavně velká chuť se sem vrátit. Je zde ještě spousta krásných túr a bezva atmosféra. 

DOWNLOAD GPX Track

FOTO GALERIE