Vybavení na skialp je diskuse bez konce …
Prolog
Ač nerad, píšu příspěvek k tomuto tématu. Přivedly mě k tomu občasné dotazy kamarádů začínajících s touto aktivitou i zanícené diskuse na pivem. Téma je to krajně nevděčné, protože každý jsme jiný, každý máme jiný přístup k zimní turistice a navíc jsme neustále zatěžování kolektivním, zejména internetovým, „rozumem“ jak se má co dělat, co a jak používat. Stále se zlepšují materiály a výrobky, neustále se prohlubují technologické možnosti zvyšování komfortu i bezpečnosti. Komfort může znamenat i vyšší bezpečnost. Všechno tohle je ale k ničemu, pokud k tomu my sami nepřispějeme chutí informace přijímat a vše posuzovat vlastním rozumem. Perpetuum mobile dosud nikdo nevynašel a bez užití vlastního úsudku a bez trochá pokory nedojdete spokojenosti … vykašlete se na pí ááár, oblečení a ostatní cajky nejsou cílem, ale pomocníkem.
Vše, co tady najdete je subjektivní názor. Vše je podřízeno účelu použití, přístupem k zimní turistice, dovednostem, schopnostem atd. Pokud k ničenu jinému, snad poslouží následujících pár řádek k zamyšlení při Vaší cestě výběru. Nenajdete žádné direktivy. Nic není ani černé ani bílé. Konkrétní výrobky neuvádím jako reklamu, ale jako příklady. Vše je poplatné výletům z reportáží na tomto webu.
Co na sebe ?
Zadek
… je asi nejtěžší téma vůbec, tak tím můžem začít, ne ? Krom známých témat jako jsou Wind Chill faktor, faktor bazálního metabolismu a plno fundovaných polemik a teorií kolem nich, je třeba se smířit s tím, že jsme naštěstí každý jiný. Z principu platí, že čím je člověk starší a hubenější, tím je mu víc zima. Baby jsou zimomřivější než chlapci. To je známá a platná teze. Vězte, že vysušená hyperaktivní babka ze sousectví, která lítá v -20oC v baloňáku, je jen výjimka potvrzující pravidlo. Postulátem je taky, že oblečení nezahřívá, pouze izoluje. Mějte to stále na paměti. Neprochladnout je smyslem oblíkání. Každý přistupujeme jinak k pohybu, jinak se cítíme v tom či onom materiálu … co si navlíknout za nás tedy nikdo nevyřeší. A pokud nemáte co na sebe, můžou Vás následující řádky možná přivést k zamyšlení …
Skialp je směs škrábání se na kopec různou intenzitou, sjíždění, zevlování a odpočinku. To vše v rychle se měnících klimatických podmínkách. Dobrým principem je vrstvit oblečení, vrstev není nikdy dost. Já nemám rád na těle umělotiny, na druhé straně v „technické“ horní vrstvě jsou nepřekonatelné. S návratem vlny vylepšené o antibakteriální úpravu, není co řešit. Navíc se v takovém prádle ani po 3 dnech necítíte jako starý bůvol, což je príma i když si to právě nesypete na námluvy.
Na zadek nejlíp unisex boxerky, obvykle do 150-200g/m2. Osobně preferuji buď klasiku nebo i delší až 9″. Delší trochu zateplí i stehna a míň se shrnují. Při velmi chladných dnech není na škodu mít v zásobě expediční gramáž tj. nad 200g/m2, obvykle kolem 250g/m2. Stejné je to s tričky. Obvykle je příjemné kombinovat krátký a dlouhý rukáv tj. 2 vrstvy opět v gramážích 150-200g/m2. Občas mě baví teorie o určení nějakého štofu pro tu kterou vrstvu. Není k zahození různě kombinovat i tenká trička s dlouhým rukávem případně stojáčkem na zip a ventilací. Úžasná věc která chrání ruce proti slunci, stejně tak krk, ten navíc proti prochladnutí. Klidně je možné použít i 3 vrstvy. Nahoře to jde shodit, nebo vrstvy jednoduše vyměnit a jste porád v suchu a tím i teple. Vlna sice hřeje i když je vlká, ale žádnej vodvaz mít něco mokrýho na těle to není. Je lepší to poslat jinam a zpátky až to oschne. Pro velmi chladné dny možná alternace s expedičním rolákem nad 230g/m2. To je ale zapotřebí zřídka. Spodky se nejvíc osvedčili 3/4 spíše tenčí tak 180-230g/m2 doplněny tenkými podkolenkami (nejlépe kompresními cca 15-20mmHg) rovněž s obsahem merina. Opět možná alternace s ultratenkým nebo naopak expedičním prádlem. Ale bude to jen výjimečně. Jako vrchní kalhoty se osvědčily středně silné technické s výstuhami na exponovaných místech. (Pozn. tuzemský výrobce v příkladu se osvědčil obzvlaště, protože za pár peněz opraví případné poškození, vymění zip atp.). Na horní část těla je pak prima mikina, vesta a bunda s vlněným futrem , windstopper bunda a když jde do tuhýho ještě ultralight max. jednovrstvá GORE bunda. Vestu s vlněným futrem ještě v teplých jarních dnech alternuji s technickou winstopperovou, ale už jen zřídka. Merinová je tak fajn, že požere skoro všechno. Navíc ta, co používám je oboustranná, takže když ji pod batohem spotíte, prostě se otočí naruby a než sklouznete dolů je zas v cajku. Ještě dodám, že na zateplení zadku na nohou je jsou bezkonkurenční kraťasy / sukně opět s merino futrem, opět nimimální váha.
Pokud čtenář napočítal cca 7 jmenovaných vrstev, dělá to dojem, že jsem se pominul. V reálu je to tak, že se vše netahá s sebou, ale vybírá se na túru podle jejího charakteru a očekávaných klimatických podmínek. Uvedený sortiment by měl pokrýt rozpětí od větrno a -20oC po bezvětří a +30oC. Stejně něž někam jedete sledujete klima, počasí a jeho vývoj min. – 14 dnů, vše doplňováno předpovědí. Stačí tedy vybrat postačující sadu věcí. Kouzlo je v tom, že pak člověku stačí na 3-denní túru po chatách jen zvolená sada věcí a jedny boxerky a tričko s krátkým, kdyby se stala … řekněme nehoda. Všimli jste si někdy zkušeného gajdíka jak velký nese batoh … a to tam má haldu materiálu! Převlíkat se na noc do lágru je hovadina, navíc to nikdo nedělá. Do winterraumu dáte všechno na sebe, vylepšíte to vložkou (nejlíp zateplovací) a erární dekou. Stejně tam míň něž -5oC nebude, páč se to zadejchá.
Samozřejmě najdete haldu výrobků s nejroztodivnějšími vyfikundacemi, rozepínacím či odepínacím kde čím. Je jen vždy otázkou, zda to dává jiný smysl, než že s sebou táhnete ještě nějaké to kilo zipů a ptákovin. Je to podobné jako se spoustou oddílů v batohu, ale to předbíhám. Proti gustu žádnej dišputát, ale váha chodí, tak to vždy rozmyslete. Pokud je leplo, je snadné zbytečné hadry shodit, stejně zastavujem na obdiv k přírodě a chňapnutí po dechu. Gentleman SkiAlpSeniors totiž není dostihový kůň… Ortodoxní zastánci peří možná budou protestovat. Jasně, do extrému není nic lepšího, něž super peří. Tu naší ligu ale peří vzhledem všudypřítomnému vlhku prohrává.
Hlava a ruce
Hlavy si važme, obzvláště je-li nejen na krku, ale i na pravém místě. Proto jí věnujme pozornost. Čepicemi nemá smysl se zabývat, každý máme svou oblíbenou. Pro tyhle aktivity se parádně osvědčuje opět cca 200 gramová, jak jinak než z merina, bezva jde i pod helmu, může být alternována širokou čelenkou, tentokrát dvojitou. Výhodou je opět možnost používat jedno přes druhé. Pokud naše aktivita vyžaduje helmy, jsou možné 2 přístupy buď ultralehká lezecká nebo helma certifikovaná také pro pro lyže i snowboard. U druhého typu nutno dávat důraz při výběru krom přijatelné váhy i na dobrou schopnost ventilace resp. variabilitu výstelky, certifikaci pro obě normy tj. CE EN 1077:2007 Class B (lyže, snowboard) a EN 12492:2012 (horolezecké přilby) a možnost připevnění čelovky. No, moc takových nenajdete.
Velmi důležitou součástí je ochrana zraku. Velmi zdařilým výrobkem jsou brýle Racing Jacket, které se povedly natolik, že téměř eliminují nutnost používat klasické lyžařské brýle. Nepodfukují ani při rychlosti 80 km/hod. a úspěšně nahrazují i klasické ledovcové brýle. Další výhoda je pestrá nabídka výměnných skel, ale vystačíte se skly Fire Iridium (slunce), Prizm Trail (zataženo i mlha) a čiré (šero a tma). Lyžařské brýle (vichřice a extrémní počasí) vystačí se skly Prizm Rose. Krémů proti slunci je habaděj ale tenhle, který je za slušný peníz, nespláchne ho snadno pot a chrání dobře i proti větru. Nezapomeňte na vysoký faktor pro rty a nepůjčujte si navzájem krém na rty nebo budete mít záhy všichni opar se stejným rodokmenem !
Rukavice jsou taky docela důležitá věc. Obvykle si vystačíte s prodyšnými winstoppery, nelíp s dlaní z kozinky. Můžete je doplnit opět zateplovacími 2-stovkami z merina. Pro použití výstupů s cepínem, když se celý den hrabete ve sněhu nejsou k zahození ty s GORE, vyztužené kevlarem a dvojitou kůží na dlaních a uzávěry proti vnikání sněhu. Je ale druhá možnost, která není úplně k zahození ! Koupit za cca tři stovky pracovní rukavky z Číny s beránkem. Můžete si vybrat různě teplé a po opotřebení je prostě vyhodíte. Jsou bezva, sám je taky používám.Nemají věhlasnou značku, ale fungují skvěle.
Příklad
Na ilustračním obrázku s kamarádkou z družstva na své první čtyřtisicovne (cca -7oC, vítr do 10 km/hod., výška 4.190m, 8.květen) mám na sobě:
- tenké merino tričko s krátkám rukávem, tenké tričko s dlouhým rukávem, mikinu, merino vestu, winstopper bundu,
- tenké boxerky, 3/4 spodky, kompresní ponožky, technické kalhoty, zateplovací kraťasy,
- tenkou čepici, sluneční brýle s oranžovými skly, windstopper rukavice
Lyže, pásy, boty, hole …
Tohle taky není úplně vděčné téma. Základním rozdílem mezi Free-Ride a Skialp lyží je ve vnitřní konstrukci. U té první je kladen důraz na jízdní vlastnosti, u té druhé na váhu, kterou musíte vláčet do kopce. Chodit však jde na obou typech lyží. Konstrukční charakteristiky a použité prvky ve tvaru lyží jsou pro obě kategorie shodné. Obecně platí, že na ultralehkých závodních skialpech (lyže+vázání) se v podstatě nedá jezdit, na širokých, „rychlých“ prašanovkách vynikajících ve všech terénech si při túře připadáte jako v posilovně. Je to o kompromisu. Je dobré, když se skialp lyže pohybuje s váhou mezi 1,1 – 1,5 kg (délka cca 176cm) na 1 lyži bez vázání. Obvyklé parametry, které odlišují různé typy lyží, jsou torzní tuhost a cena. Tyto parametry kráčejí spolu ruku v ruce. Naopak torzní tuhost lyže (klíčový parametr all-mountain lyže) při zachování nízké hmotnosti klesá se šířkou lyže. Široká kvalitní lyže bude tedy těžší (poměrově na 1cm své šíře) něž ta užší. Skialp lyže musí fungovat v daleko širším spektru terénů. I při běžných hobby túrách můžete sjíždět až 2.500 výškových metrů a v jedné jízdě vystřídat od ledu, větrem ubitého sněhu a prašanu až po kejdu dole v údolí. V tomto smyslu je třeba uvažovat i při výběru. Obdobné je to s vázáním. To by mělo vždy odpovídat svojí tuhosti a robustností typu zvolené lyže a boty. O ultralehkém a velmi robustním platí totéž, co o lyžích. Když bude mít kolem 0,5 kg i s brzdou, je to dobrý a obvyklý kompromis.
Lyže
Pro ty kteří se ale dosud pohybovali hlavně v lyžařských resortech je vhodné zmínit se úvodem o základních parametrech, které odlišují lyže pro jízdu ve volném terénu od těch, které jsou určeny pro upravené tratě.
- ROCKER (dříve se používalo taky označení Early Rise) je věc, která se objevuje i u lyží na upravené sjezdovky jedná se o předčasné zdvižení špičky (nebo i paty). Spolu s mírou vydutí (Camber) a šířkou lyže tvoří její základní charakteristiku.
K čemu je: Hlavním cílem této úpravy je zmírnit rádius zdvižení špičky (paty) a tím nechat lyži snadněji vyjet ze sněhu na jeho povrch. Čím vyšší rychlost, tím je efekt výraznější. Plné využívání tohoto prvku tedy vyžaduje rychlost. Při překročení určité rychlosti se dostanete do skluzu (jak je předvedeno v klipu dole) a začínáte „plavat“ s vynaložením minimální síly, kterou nahrazujete citem pro rovnováhu. Zjednodušeně platí, že čím lehčí a hlubší sníh, tím delší ROCKER a menší CAMBER (ten může být i negativní!), ŠIRŠÍ lyže a VĚTŠÍ RADIUS krojení. ROCKER pomáhá spolu EARLY TAPER i k odstranění kousání lyže při zakrojení oblouku. Pokud chcete vykrojit velmi krátký efektní oblouk ve sněhové stěně potřebujete mít tyhle věci i vzadu (opět viz. video dole). Pozn. A taky můžete jezdit na switch, tj. zadkem dopředu.
- Early Taper (předčasné zúžení) je zúžení lyže ještě před její špičkou (patou).
K čemu je:zlepšení, které napomáhá odstranit „kousání“ lyže při zakrojení oblouku v rozbitém terénu a hlavně v prašanu. Určitě se vám stalo, že jste si krásně vyjížděli oblouk, najednou jste najeli do jakéhosi marastu, špička se zařízla a vy přelítli na hubu. Čím radikálnější prašanovky, tím obvykle výraznější tahle vyfikundace. Je třeba se s tímhle ale naučit „žít“. Jasně si vzpomínám, jak jsem zkoušel svoje první opravdové prašanovky (tehdy to byly Armady) a ač bych se neoznačil za lyžařskou obrnu neznalou frírajdu, bylo na cvičišti po čertech krušno. Jakmile ale odkrejete taje tohodle kumštu, propadnete slasti, kterou chcete znovu zažívat. Nirvána … Ještě nutno dodat, že se tahle úprava aplikuje různým způsobem na oba konce lyží. Všiměte si, že u prašanovek zvětšující se ROCKER zmenšuje klasické zdvižení špičky. Každý, kdo se oddává prašanovým hrádkám proto zažívá občas pády typu tomakawk. To je situace, kdy už rocker nepobere terénní nerovnost, špičky se ponoří a zapíchnou do sněhu, vy už neplujete, ale pokračujete v kotrmelcích v tunách prašanu a pozici stojícího lyžaře i s obutými lyžemi. Pocit frírajdera je jen světlo – tma – světlo – tma ….. děsná legrace. Vyzkoušejte !
- RADIUS krojení lyže a její ŠÍŘKA jsou základním a známým parametrem. Záměrně jsem to nechal na konec. Protože to už řešil asi každý. Tak jako se vším, každá rada dobrá. Obecně byla už o šířce zmínka dříve. Krojení má zásadní vliv na točivost a vedení oblouku v tom kterém terénu. Je třeba hledat ten „svůj“ kompromis mezi točivostí a stabilitou v rychlém oblouku. Jde to proti sobě. Výrobci to zkoušejí různě očůrat. Pro ilustraci jsem vybral obrázek, který ukazuje komplikované krojení lyže Line Opus Mr. Pollard, u kterého pan Pollard aplikoval dokonce 5 typů zakřivení. U této lyže se to docela povedlo, ale i tak byla v rozbitém terénu a vyšší rychlosti docela neklidná (na rozdíl např.od Kastle BMX 105).
Nechci se věnovat reklamě toho či onoho výrobce, ale koukněte na video ve kterém pan Pollard vysvětluje, jak to funguje na příkladu lyží Line Opus.
Sám jsem tyto lyže jezdil a byly super. Naprosto úžasné ježdění bylo na Kastlích MBX 105, které byly úchvatné v těžkém rozbitém terénu, kde se blížili skvělým (i když trochu podivným) Salomonům BBR, ale potřebovali hodně „chytit pod krkem“ …. ve spojením s vázáním Dynafit Beast 14 a Scarpami Freedom úchvatnej spektákl !
DOPORUČENÍ ?
Platí to, co pro oblečení. Každý máme jinou dispozici a předpoklady jak technické, tak silové. Na rozdíl od sjezdovek je problematické spoléhat na půjčovny, sortiment v nich je omezen. Prodejci mají vždy určitou orientaci na „svojí“ zkušenost (navíc jsou to vesměs mladíci a pokuď maj dredy, poženou Vás do nesmyslu s tím, že je to to nejlepší pod sluncem).
Pro frírajdery tyhle rady a článek nejsou. Vy ostatní volte na začátku raděj měkčí, lehký(váha), konzervativnější kompromis, v šíři kolem 80-90mm s Rockerem a lehkým Early Taperem, nesymertické (co maj tyhle věci jen v předu) s krojením, které umožní zvládat jakýs takýs oblouk a budou držet na ledě. Pokud leží Vaše ambice a majorita pohybu nad 3.000 metrů, klidně skočte do 100-vek v karbonu s větším rockerem a menším Camberem. Bacha na progresivní Early Taper, budete o něj zakopávat … pokud dáte na tuto radu, nechtějte po lyži, aby zajela ostrý carvový oblouk, ustřelí Vám. Tuhle necnost elimunují až prémiovky s vysokou torzní tuhosti, např. Dynafit Cho-Oyu (dnes, po rebrandingu portfolia lyží Dynafit tuším Speed 90 Ski). Pokud se budete ale k takovým lyžím chovat s citem, budou perfektně sloužit.
Aby to nevypadalo jako reklama panu Dynafitu alias Salevě (které Dynafit patří) uvedu jako příklad oceněnou a rovněž vynikající lyži stejné kategorie, jen od kanadského výrobce G3. Jedná se o lyži G3 FINDr 94. Svojí konstrukcí a parametry rádius: 19 – 22 m a krojení: 126/94/113 mm jsou téměř shodné s uvedenými Cho-Oyu. Výhodou je, že jsou k dispozici v půjčovně boatpark. Pokud je možnost prémiovou lyži vyzkoušet je to k nezaplacení.
Představitelem „levnější“ varianty s doporučenými vlastnostmi univerzální, pohodové lyže byla Dynafit Baltoro, dnes již nevyráběný ale ještě dosažitelný model a to za půldarma. Na začátek a rozkoukání myslím, dobrá volba. Jezdil jsem na nich 4 roky a byla to pohoda, dnes jezdím právě Cho-oyu na kterých vysmrknete i carvový oblouk jako fík.
Příklady táhnou
Aby to nebyly jen a jen kecy o teorii a dojmech, pamatujme na to, že rozhodujícím faktorem je porád ten, kdo na lyžích stojí. Jako jinoch jsem jezdil na ikonických Völkel Renntiger a K2 Competetion v boulích, prašanu a volném terénu. Tehdy se tomu ještě neříkalo frírajd. Byly to úzké telemarské lyže dlouhé 205cm (moje vojenská míra 181cm) a byla to taky parááááda. Možná to bylo i tím, že mi bylo 20 ! Net je plný exkluzivních úžasných videí s profíkama, kteří triky trénují do té míry, že to mnohdy až připomíná komerční pé-čko. Podívejte se ale na skvělý dokument jak to vše začalo (nemyslím tím PR psycho typu „Skialpem to začalo“ ČT sport), myslím tím kultovní film Steep. Neuvěřitelné, opravdové, hrdinské, bez publika.
Ještě připojuji 2 videa, která se snaží dokumentovat shora uvedené řádky. První zachycuje typický horský sjezdík v Kaunertalu na lyžích Line Opus Mr. Pollard, které drží nahoře krásně na povrchu tvrdém jako kámen, dole parádně „plavou“ v docela slušné rychlosti. Druhé zachycuje frírajd jízdu na Marmoládě. Kamarád Petr jede první svah na klasických úzkých sjezdovkách, druhou jízdu na ještě užších historických skialpech vč. lesní pasáže. A jak to zvládá ! V pohodě. Syn (Ondra) pak předvádí prašanový sjezd na „klasických“ obřačkách s carvovým krojením. Já (Pavel) si pak užívám „plavbu“ na Line Opus 192cm a ve druhé jízdě na Dynafit Baltoro 176cm. Tak žádnej stres, a hup do toho …
Pásy
celkem neřešte, k některým lyžím dodávají výrobci již specifické typy pásů (např. Dynafit). Pokud budete mít možnost, zkuste tvz. „adhezní“ pásy. Lepidlo je nahrazono jakousi adhezní potvorou, s pásy se docela dobře manipuluje. Co se týká pomůcek můžete zkusit G3 Love Glove, což jsou jakési rukávy na balení pásů. Zejména ve větru v -20oC se dobře osvědčily. Pokud to systém připínání Vašich pásů umožňuje, velmi usnadňují i jejich nandavání na lyže. Pokud Vám někdo doporučuje závodní pásy bez zadního připínání, váhejte. Nemáte-li praxi, budete se trápit. Po celodenní túře v mokré kejdě s trochááá jehličím je budete nakonec fixovat americkou páskou a vzpomenete si na tyhle řádky. Nechte to závodníkům a gajdům….
A myslete na to, že i pásy se voskují !
Citelně zrychlíte pří chůzi jak na rovince, tak i do kopce a při jízdě na nich se budete míň trápit, protože se nebudou tak kousat !
Budete se možná divit !
A nezapomeňte, … chodí váha.
Vázko
dnes už jednoznačně techové tj. systém TLT. Po uvolnění licence Dynafit je výrobců již více. Dynafit ale stále ještě drží cca 30 patentů v této oblasti a dělá to nejdéle. U kvality stejně neušetříte. S ultra lehkými modely se mějte na pozoru a nezačínejte s nimi. Možná se budete trápit. Etalonem zůstává Dynafit Radical. A jedna užitečná rada na začátek ! Dobře prostudujte návod výrobce a nechte si vysvětlit obsluhu ! Vázání mají polohu na CHŮZI a JÍZDU. Při nastavení špičky na chůzi Vám pata v jízdě při pádu NEVYPNE !
Při koupi vázání se ihned informujte na mačky na lyže. Správný český název stoupací hřebeny se moc nepoužívá. Nejčastěji se tahle věc nazývá haršajzny od německého Harscheisen. Renomovaní výrobci haršajzny integrují do vázání, ale musíte je koupit zvlášť. Používají se k překonávání tvrdých úseků, ledu a krusty. Zejména při exponovaných traverzech, kdy hrozí uklouznutí jsou neocenitelným pomocníkem. Stejně tak v jarních měsících, kdy přes noc zmrzne firn a kejda na kámen se bez nich při výstupu utrápíte.
Nezapomeňte … chodí váha.
Boty
hlavně aby byly na Vaší nohu ! Šíře, klenba, nárt, sklon … bohužel v této oblasti je poradenství v našich krámech (na rozdíl od dobrých obchodů se sjezdařským sortimentem) v době kamenné. Pak si vybírejte flexi (tuhost boty) tak aby vyhovovala účelu. Hned od počátku myslete na to, zda budete chtít používat automatické mačky. Např. na některé špičkové modely Dynafit nejdou nasadit ! Vyzkoušejte si dobře manipulaci, u některých modelů je docela otravná, ve větru v -20oC pokud něco zamrzne, tak obzvláště ! Já jezdil roky na Scarpa Maestrale (vynikající bota) první generace, pak jsem doplnil Scarpa Freedom (Freeride speciál – bez kompromisů), teď používám na vše Scarpa F1. Je to už dost specifická, lehká, přitom dostatečně tuhá bota. Začínat je lépe s botou typu Maestrale.
Nezapomeňte … chodí váha a míra volnosti pohybu. Jezdí tuhost.
Hole
Optimální jsou zkracovací, ale hlavně, aby se Vám nezkracovaly, když se do nich opřete ! (Obvykle to po čase dělají všechny šroubovací). Taky aby se neohnul duralový díl při pádu (už je nesložíte ani neupravíte), případně aby nebyly z tenkostěnného karbonu. To ji zlomíte. Z tohoto pohledu dobré, znám jen dvoje. Karbonové, jedny Dynafit, jedny Black Diamond. Lepší, než blbé se kterýma se budete trápit, jsou pak pevné bez vychytávek. Pokud jste holka, neřešte to vůbec, protože v tom případě ….
… chodí barva.
Bezpečnost
Tohle je jednoduché. Základem je lavinový vyhledávač (LVS), sonda a lopata. O tom nemá smysl polemizovat. Při výběru je třeba vybírat vyhledávač s dobrými referencemi a který funguje, výrobce není zárukou, vybírejte model. Lopatu to chce pořádnou. Když s ní dokážete vyházet místo pro auťák v metrové bariéře sněhu od pluhu, je to ta správná. Nezapomeňte, že bez praktického cvičení, perfetní znalosti ovládání a klidné hlavy jsou Vám k NIČEMU. Kecy typu: „… to dám, to je jasný …“ Vám můžou zabít kamaráda.
K pomůckám, které mohou být v běžných i krizových situacích neocenitelné patří řada drobností. Patří k nim Vaše identifikace např. BODY ID, nouzový žďárák, nebo-li bivakovací pytel, píšťalka, nůž, americká páska, lékárnička, mapa, kompas, GPS-ka s kvalitními mapami…. komentář k tomu někdy jindy.
Nezapomeňte … přežívá trénovaný a znalý poutník se zdravým rozumem a pokorou. Jak říká jeden gajd, kterýho si vážím: „I když je všechno ok a ty máš jen ten blbej pocit, otoč se zpátky. Hory na tebe počkají.“
Ostatní pomůcky
Ostatní drobné haraburdí bych rozdělil na pár oblastí, asi nejzásadnější jsou alpinistické pomůcky.
Alpinismus
Jedná se hlavně o pomůcky pro pohyb po ledovcích, jako je cepín, mačky, horolezecký sedák, karabiny, lano, prusíky atp. První o čem budete uvažovat budou asi mačky a cepín, protože ty se mohou hodit i při běžné túře na nějaký ten dolez, překonání exponovanějšího místa atd. Pro ty, kteří se stouto výbavou ještě nesetkali pár slov.
Mačky
Do této kategorie patří i haršajzny, ale info o nich je již u vázání. Výběr je poplatný cílové skupině, kam chcete směřovat. Abych si to ulehčil a zkrátil, vypůjčil jsem si schematický obrázek od Grivel (vpravo), který asi nepotřebuje komentáře. Jednotlivé typy maček se liší účelem použití (viz.obr.), materiálem a upínacím mechanismem. Účel je jasný z tabulky, materiál je buď ocel nebo lehká slitina, případně kombinace těchto materiálů. Upínání je univerzální, použitelné i na běžné pohorky, nebo tvz. „automatické“ na lyžáky nebo boty kategorie D, opět možná kombinace přední část-univerzál, zadní část-automat (lze pak použít na některé pohorky kat C nebo B/C). Pro běžné užití se nedoporučují ty z lehkých slitin, jsou sice lehké, ale jsou spíš pro závody. Obvykle je horští vůdci nedoporučují nebo odmítají. Kompromisem jsou kombinované modely (přední část ocelová, zadní slitinová) jsou lehčí (500-600gr.) a mají dostatečnou tuhost a pevnost předních hrotů, mají automatické upínání (leká manipulace a perfektně sedí na botě). Nepředpokládá použití jinak než na lyžáky. I když jsou to A-čka vylezete s nimi kde co.
Můžete samozřejmě použít horolezeckou klasiku (u některých modelů jdou kombinovat přední díly) to už zvládáte terén D-F ale ponesete 800-1.100gr. Hlavně pro holky není špatná alternativa lehoučkých univerzálů z vysokopevnostního tenkého nerezu (640gr.), které jsou dobře sbalitelné a perfektní i na pohorky. Partnerka je používá v „celoročně“ já v létě a super. Zajímavou alternativou na TLT boty je minimalistická vychytávka Tech Crampon 250. Tohle ale berte zatím jen pro zajímavost. Museli by jste pro ně asi až do USA a je třeba pamatovat, že máte bodliny jen na přední části chodidla a špici. Strmý terén ale zvládají perfektně, váží skutečně jen 250gr., vejdou se do sáčku mezi haršajzny, takže je může mít stále sebou …. už se mi to několikrát při dolezu vyplatilo.
Cepín
Pro výběr cepínu platí podobná pravidla, jako pro mačky (viz. obr.). Základní klasifikací cepínu je jeho kategorie. B – nosnost topůrka 200kg, T – nosnost topůrka 400kg. Výhodou T-éčka je to, že s ním můžete udělat štand allias jistící stanoviště i tak, že ho jen zaklíníte mezi 2 šutry. Pokud takové ambice nemáte, je to váha navíc. Významné je provedení lopatky a zobáku. Nejpevnější a nejodolnější je kovaná hlava cepínu. Proto vždy zvážit zakoupení ultralight provedení. I když mívá kvalitní zobák, bude tam asi lopatka se kterou nic nevykopete. Důležitý je taky ostrý a odolný bodec. Výhodou je taky malé zalomení topůrka, které usnadňuje použití cepínu v poddajném terénu velkého sklonu, např při výstupu strmým žlabem (viz. obr.- výstup vrcholovým žlabem Hoher Dachstein). Výběr je zapotřebí rozmyslet a nejlíp se s někým poradit.
Zavazadla
Asi nejdůležitější je batoh. Opět nezapomeňte opět na váhu a smysluplnost. Musí splňovat hlavní potřeby skialpu a alpinismu:
- dobře sedět na zádech
- možnost připevnění lyží
- flexibilita objemu
- pevné uchycení k tělu (bederní a prsní spona)
- možnost bezpečného uchycení cepínu(ů), maček
- pokud nenocujete venku, tak na 3-denní túru po chatách musí stačit 36-ka
Obvykle zjistíte, že spousta oddílů a kapes je k ničemu, akorát dělá batoh těžším.
Blbiny
Nakonec zůstaly ony blbiny pro potěchu pana hračičky a občas pro ulehčení „práce“ či trampot, jako je pila na sníh, fáborek usnadňující hledání lyží v prašanu, vysílačky, sklonoměr a teploměr, americká páska, atd.
Závěr
Přeju šťastnou ruku při výběru a tuny sněhu od prašanového boha ….
Galerie výrobků z článku
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Pokud si někdo budete vybírat lavinový vyhledávač na DAV je uveřejněný test přístrojů pro sezónu 2017/18:
https://www.alpenverein.de/Bergsport/Sicherheit/LVS-Geraete-Test-2017-18/