Skialpy v údolí Rauris – konec února 2019

Vyrážíme ve čtvrtek ráno po páté hodině, z Prahy pod kopec to je necelých 500 km, v poledne projíždíme vesničkou Rauris a na východním svahu parkujeme. Dáme si krátký výstup lesem a sjezd po pasekách k autu, protože nás ještě čeká dvouhodinový pochod z parkoviště na chatu.  Ubytováni jsme po tři noci na Naturfreundehaus Kolm-Saigurn ve výšce 1600m a odtud vyrážíme na denní tůry.
V pátek se počasí zhoršilo, sněžilo a nahoře foukal silný vítr. Dáváme tedy lehkou trasu na Seekopf, šlapeme si stopu jako první, kousek pod vrcholem otáčíme, vítr zesiluje, viditelnost klesá. Sjezd novým sněhem je ale příjemnou odměnou.
V soboru ráno azůro, teplota pod nulou, ale kolem vrcholků skal se víří v silném větru spousty sněhu. Vyrážíme na jih, cíl: dojdem kam to půjde. Nyní již jdeme ve stopě a nemusíme vymýšlet trasu. Všichni před námi šli směr Sonnblick , ale Štěpán se rozhoduje pro sólo cestu do sedla na jih, my jdeme dále po stopách. Silný severní vítr a zledovatělý povrch nás nutí jít za hřebenem, kde se ale hromadí nesoudržný sníh struktury krupice. Po chvíli boje se svahem otáčíme, sundáváme pásy a sjíždíme na náhorní plošinu, kde se setkáváme se Štěpánem. Dále si již užíváme dlouhý sjezd až k chatě. Cestou si vyhlídneme trasu na neděli.
Ráno opět modro, vítr již nefouká a tak vyrážíme na plánovaný kratší výlet zakončený opět dlouhým sjezdem k chatě. Po občerstvení nás čeká již sjezd 350vm po silnici-sáňkařské dráze k autu.

Sice jsme nezdolali žádný vrchol, ale čtyři dny v krásné prostředí neměly chybu.
Petra, Blanka, Štěpán, Petr  a Luna

Fotky 30 a 31  ukazují  kam jsme došli pod Sonnblick a v plném rozlišení jsou vidět naše postavy, fotil Štěpán mobilem od sedla Fraganter Scharte.