Mountain Academy 2018, Saas-Fee a Zermatt

Parádní týden ve Švýcarsku 5x na čtyřtisícovce (Richard 6x), skvělý nácvik reálné situace vyproštění kamaráda z trhliny. Krásné, zajímavé, poučné, užitečné. Co víc si přát …

Odkazy

• fotogalerie z akce
• videoklip z chytání pádu do trhliny
• fotogalerie facebook Alpy4000
• přehled klasifikace obtížnosti tůr v popisech

Allalinhorn

PROLOG

Tak vloni (po absolvování skialp kurzu pro pokročilé, Grossvenedigeru a Skialp Academy, vše perfektní akce Viktora Kořízka, http://alpy4000.cz/), padlo rozhodnutí zkusit ještě letní Mountain Academy. Kromě návštěvy čtyřtisícovek, výstupu Hohlaubgrat na Allalin, je nejzajímavejším příslib reálného nácviku pádu do trhliny … a víme, že Viktor nekecá, protože je asi jediný, kdo tuto taškařici s klienty provozuje.

Protože bych byl na laně rád s někým, koho znám, oslovuji kamaráda Richarda. Místo přesvědčování, posílám termín a přihlášku. Domluveno.

Kurz začíná v Sobotu, budeme spát v kempu. Tak se bleskurychle domlouváme, že vyrazíme o 2 dny dříve, ať máme před mladou družinou alespoň aklimatizační náskok. Mých 6 a Richardovo 5 křížků nám děkuje hned během první tůry v neděli.

Dorážíme do kempu Camping Am Kapellenweg právě včas, abychom vyřídili Bürgerpass a pozdravili Viktora a Zuzku. Právě končí závěrečné posezení s předchozí partou. Jedna plznička, chvilka keců, pohoda, kontrola počasí, jj zítra lanovkou na Felskin, pak Metrem na Mittel Allalin a aklimatizační normálkou na Allalinhorn (4.027m). Cíl jasný – zůstat ve vejšce co nejdýl …

Pozn. Bürgerpass je věc ve Švýcarech věru nečekaná a nadmíru potěšující. Všichny ubytované v oblasti údolí Saa Fee totiž tento „příplatek“ v pdrnému a vzdušnému v hodtě 7 CHF opravňuje k používání autobusové dopravy a všech (!) lanovek v údolí ZDARMA. Jen na Alpin Metro třeba doplatit 45 CHF (jednorázově) a pak můžete jezdit lanovkama vč. Metra až do konce pobytu a úplného zblbnutí … Až se tomu nechce v této zemi věřit. Zejména, kouknete-li na ceny tamních lanových drah. Ještě poznámka. Dokonce se mi podařilo tuhle vzácnost i ztratit. Správce kempu mi bez keců vystavil zdarma duplikát a … zůstala na něm i platba za Alpin Metro! Patrně i s matlákama tedy počítají …

Pátek

tedy na autobus 07.01 hod. lanovkou Alpin Express na Felskin a pak Alpin Metrem na Mittelallalin (3.456m). Více asi líp ve fotogalerii. Cestou nic zajímavého, popis cesty k nalezení v reportáži z loňského výstupu s Pavlínou. Je docela slušné počasí, ale celkem prd vidět, tak si Richard musí na Matterhorn a panoramata ještě chvíli počkat. Koneckonců sem posypeme ještě jednou s Viktorem … Vrcholu Allalinhorn (4.027m) dobýváme v pohodě, vice na fotkách. Dolů docházíme v pohodě, ale patrně nás aklimatizace doběhla, jsme oba docela hotoví. Já tedy dočista … s cílem zůstat na kopci co nejdýl však úspěšně regenerujeme v místní krčmě s docela hnusným pivem ale zase s výborným koláčem za lidových 13 CHF, dojídaje svačinu se fotíme a rychle regenerujeme.

Sobota

znovu na autobus, ale krapet později. Počasí má být trochu horší, tak aby jsme nepřepálili začátek, plánujem jen vycházku z Felskin na Britaniahütte. Traverz je uzavřen, tak pěkně z kopečka do kopečka, přihodíme k tomu ještě hromadu kamení nad chatou, kterou pojmenovali dóóóst honosně jako Klein Allalin (3.070m). Dává to do kupy k pěti stovkám výškových metrů, takže houby zle. Cestou vymýšlíme hovadiny a relaxujem. V závěru pak Alpin Metrem do oblíbené krčmy, kde se v sámošce snažíme načepovat něco děsně pěnícího a vylepšujem to opět čerstvým švestkovým koláčem … zase parádní den dokonce nebylo vidět úplný … nic. Jen tak napůl … Odpoledne máme sraz s ostatními účastníky zájezdu a bude se plánovat …

Večer se setkáváme s príma partou (Petr s Péťou, Martin, Vojta) a Viktor se rozhoduje, že Allalin v plánu na neděli ponechá, nicméně „vyměníme“ původně plánovanou normálnu za Hohlaubgrad. Je to prý taky kvůli nám s Richardem ať nehamtáme stále to stejný … No paráda, moc se těším, protože jsem to chtěl zkusit už vloni, ale nenašel parťáky. Projít to poprve s gajdem je skvělá možnost.

Hohlaubgrad

Neděle

začíná velmi v poklidu, protože Viktor chce nastoupil na výstup až později. Počasí skvělé, ale nahoře má ráno hodně foukat, takže neuspěchat. Nevýhodou je ale trochu to, že se nesmíme loudat abychom stihli i sestup normálkou na poslední Alpin Metro v 15:45. Pěkné popisy všech výstupových tras na goat.cz. Luxus pozdního a „snadného“ nástupu je možný tím, že využijeme nástupu z „prostřední“ stanice Alpin Metra.

Poznámka: Informaci o možnosti vystoupit uprostřed cesty jsem zatím nikde nenašel Je to parádní možnost, jak si zkrátit protivný nástup z Britaniahütte, tož je oficiálně uvaděný výchozí bod téhle tůry. Je třeba se však takto domluvit se zřízencem na spodní stanici Metra. Ten Vás nechá vyplnit jakýsi „reverz“ s počtem lidí, co budou vystupovat a pokud by chtěl někdo vystoupit omylem s Vámi musíte jej nasáčkovat do vláčku zpátky. Udělají to komukoliv, nemusíte mít gajdovskou licenci. Buďte si však větomi, že je to one-way ticket. Není návratu. Buď přejít Hohlaubgrat a normálkou zpět na Mittelallalin nebo sejít ledovcem na Britaniahütte.

Krátkým tunelen vystupujem na suťoviště v hřebenu s Metrem, sestupujem na ledovec, kde navlíknem všechny propriety a mažem vzhůru. Výhodou je, že sestup normálkou bude výškově míň metrů než výstup. Paráda. No a pak už jenom šlapat. Ledovec místy dost trhlinovitý, pokud bych šel sám bez vůdce znalého místních poměrů asi bych raději šel ve třech, líp ve čtyřech (viz. další zkušenosti s chytáním pádu kámoše do ledové díry). Ostatní je vidět nejlíp ve fotogalerii. Nejsme dnes první, takže se sunem hezky vyšlapanou pěšinou. Hřeben přecházíme na krátkém laně, což jsme natrénovali minulého večera.

Když se po pár zastávkách (nebylo jich moc a vůbec nebyly dlouhé) dovlečem pod skalní bariéru čeká nás parádní přelez skalní bariéry. První délka je trochu obtížnější protože (podle informací Viktora) chybí sníh, který normálně usnadňuje tuhle pasáž. V podstatě zakrýval celou spodní plotnu. Řekl bych, že spodní plotna je tak za III. ostatní za II. Nicméně v první délce zakládáme postupové jištění, dál už ne. Príma zpestření a ve štyrech litrech prostě paráda ! Poslední délku už štandujem jen protože se to má. Pak Vrchol, sestup, lanovku stíháme normálkou v předstihu … skvělý den. Věčer opět školeníčko a tréning, jak už je na Viktorovo akcích zvykem.

Weissmies

Pondělí

je v plánu Weissmies normálkou, já rozhodnu vynechat protože chci trochu vydechnout. Taky jsem zjistil, že mám na prd motyku, v Saas Fee mají kulovku (prej je to „so speziell“, tak zfouknu na nákup do Zermattu, vyfotím známej kopec i s obláčkem, sežeru pizzu za dvacku a jsem připraven na zítřek.

Výpravu ostatních na kopec mužete zkouknout opět v galerii Weissmies, pokud někdo připojí komentář, rad ho sem přidám …

 

Večer opět tréning, tentokrát jištění při horském jednoduchém lezení, štandování přes centrální karabinu, rychlé zřízení a balení stanoviště. Nemožno nad tím tak meditovat a párat se s tím jako na skalkách. To bychom tam nikdy nedošli. Heslem je minimum materiálu a maximální rychlost. Jedno souvisí s druhým, navíc není k zahození trocha zručnosti.

Jegihorn

Úterý

vyrážíme lanovkou na na horní stanici Gondelbahn Kreuzboden – Hohsaas, odtud sestupujem k ferratě. Plán lezecky překonat ferratu a použít kotvící body ferraty ke štandování. Místy fajn, je možno si to „zkrátit“ pěknými výšvihy, ale začínají nás docházet atletičtí, nervózní ferratisti z fittnes. Vždy v blbém místě. Jsme s Richardem děsně pomalí, tak nakonec vše balíme a místo obědové pauzy dobíháme ostatní ferratovou klasikou. Dobýváme tedy vrchol Jegihornu ferratou, mě trochu při sestupu zlobí kotníky, protože jsem se pitomec nepřezul z lezeckých bot.

 

Poznámky:

1. Publikované TOPO nákresy nemusejí odpovídat zkušenosti, protože se uloupnul skalní blok na straně Jegihornu na kterém byl zavěšen nepálský most. Původní cesta s variantou D/E byla viditelná s namontovanými chyty a stupy. Umělé stupy jsou formou přišroubovaných šutrů i v cestě, kterou jdeme. No nevím. Není to můj šálek kávy a osobně to považuju za poněkud bizardní. Nu coč, doba je asi taková …
2. V JV stěně Jegihornu je však několik překrásnch odjištěných cest vč. jednoduchých vícedélek (i jednoduchých cca 5-) kolem 13 délek. Materiál parádní v lehce položené skále. Bezesporu jeden z jasných příští cílů. Viktor nám ukazuje nástupy a ujišťuje, že klasifikace příznivá a pro nás vše lezitelné. Dobrá informace jako ochotnávku vybírám ty lehčí:
   1. Alpská žízeň
   2. Jižní hřeben

Večer oraz a drobný tréning.

Alphubel

Středa

nás vítá velmi časným ránem, musíme na lanovku 6:15 abychm byly včas na Mittel Allalin odkud vyrážíme směr Alphubel. Opět pěkný kopec, ledovec, slála, hřeben, ledová stěna a Vojta se těší, že bude šroubovat …

Pozn. V tomto období trénují v saas-Fee národní lyžařské teamy. Tréningy se odehrávají v dopoledních hodinách, lanovku pouštějí cca v 06:15 a bočním vchodem pouštějí trenéry, stavěče tratí a nás „pěšáky“ kteří chtějí vyrazit na tůru zavčasu. Jsou už v té době otevřené i pokladny, nikoliv však hlavní vchod před kterým čehá horda závodníků …

Nastupujeme tedy z prvního Alpin Metra už kolem sedmé hodiny. Nejdříve normálkou do sedla pod Allalinhorn, pak vpravo po skalním hřebení přes Feechopf (3.888m). Cesta do sedla klasicky v lanovém družstvu, traverz a většinu hřebena na krátkém laně, asi ve 2 místech štandujeme. Na prostup skalního hřebene sundaváme mačky, podmínky jsou ideální, slunce, teplo, suchá skála. Parádní rozhledy na obě strany masivu, normálka na Allalinhorn je jako na dlani … více ve fotogalerii.

Následuje krátký sestup a přechod oblým hřebenem pod Alphubel, výstup pod cca 150-ti metrovou ledovcovou položenou stěnu. Vojta se již večer hlásil o instalaci ledovcových šroubů, přenecháváme mu tedy toto privilegium a postupujeme ve 2-členných lanových družstvech vzhůru. Krátký přechod vrcholovým hřebenem ke kříži a je hotovo. Čas je dobrý, počasí skvělé, takže pár fotek, zatlačit slzu na již dobyté resp. sjeté (na lyžích) kopce kolem a rychle dolů, tentokrát normálkou přes vrásčitý ledovec na horní stanici lanovky Längfluehütte (2.869 m). Zejména ve spodní části ledovce se jedná o docela exponovaný průchod ledovcem s rozsáhlými trhlinami. Navíc je to dost velký sešup. Schází se až pod výšku 2.900 m. Je zapotřebí se na to psychicky připravit a hlavně stihnout poslední lanovku! Do Saas-Fee po svých by to byl docela masakr.

 

Breithorn

Čtvrtek

nás čeká pohodový výlet s procházkou na dva Breithorny. Pohodovost vyvažujem přejezdem do Zermattu, úhradou parkoviště, vláčku a lanovky na Klein Matterhorn (jen lanovka je 110 CHF). Ale je to opět parádní parádní den, odpočinkový s pěkným přechodem ostrého hřebínku mez oběma kopci. Více nejlíp na fotkách. Túra jednoduchá, i pro báby s nůší. Krásné rozhledy … až v pátek večer nám s Richardem dochází, proč Viktor zařazuje „odpočinkový“ den … Večer opět lehká příprava a opakování konstrukce kladek pro vyhahování kamarádů z trhlin. Končíme až s čelovkami. Zejtra to už bude doopravdy …

Pád do trhliny

Pátek

je poslední den akademie a čeká nás výcvik reálného pádu do trhliny a pokusu zachytit a vytáhnout kamaráda. Ráno opět známá procedura, autobus do Saas-Fee 7:01 hod. Vystupujem nad úrověň sjezdovek od horní stanice Alpin Metra, pak scházíme k trhlinám, které má Viktor již vyhlédnuty na ledovci Feegletscher. Viktor nám na sníh maluje, kde si zakopeme kotvy z cepínů pro záchranná lana, která budou jistit naše pády. No a my se pak s těmi 4-mi děrami můžem lopotit. Cepíny zakopáváme až do jejich výšky, zahrnovat a postupně utemovávat. 6 lidí, 4 díry, ne úplně snadné. Děláme to ale pro sebe, tak nikoho ani nenapadne švindlovat. Viktor pak provádí kontrolu, přípína jistící lana, kontroljuje vše potřebné. Jdeme na to. Zcela záměrně „skokan“ nábírá lano, což simuluje jeho průvěs při chůzi. Cca metrový průvěs lana při gravitačním zrychlení 9,8 ms² znamená u 100 kg (chlapa+výstroje) škubnutí velikosti bezmála jedné tuny. Hrál jsem mnoho let hokej, padl několikrát na motorce, nevzpomínám si však, kdy jsem dostal kdy takovouhle prdu ! Skočit do ledové díry je o víře v jištění, chytání je ale obrovská rána do celýho člověka s následným rozčarováním, že jste neměli nejmenší šanci ho chytit.

Nu což, visíme tedy na jistících lanech přibití k ledu jak lazaři. Takže zbývá jen maličkost. Vykopat vlastní kotvu která udrží kamaráda (připadně i mě, kdyby se urvala převěj). Celý vtip výcviku je totiž i v tom, že toho nešťastníka musíte vytáhnout vlastními silami pomocí své kotvy (Viktor jenom ve vhodný okamžik přecvakává jistící lana, kdyby moje kotva povolila). Nic víc. Během záchrany se používá jen vlastní založené jištění. Ještě před začátkem akce přichází robrá rada. Kopejte kotvu někde nad pasem. Pokud začnete u ramen, nebudete schopni ji dodělat. Pravda pravdoucí. Nikdo po kopání těch jistících už nepolemizuje. Tomuhle se říká přechod od teorie k praxi, nebo ještě lépe od keců k realitě … místy mi to příjde, že by ta realita mohla být krapet míň reálna. Vlastní kotva, smyčka, sníh, utemovat, zajistit loďákem, dotáhnout, pustit zátěž do kotvy a … konečně vydechnout. Pak příprava kladky, lano pro kamaráda, podložit ho batohem … makat, makat, makat … on tam už visí dost dlouho. Pak pěkně tahat nahoru. Zní to jednoduše, vypada to jednoduše, při tréningu je to snadné. Realita, jak už to tak bývá, je vždy o chlup složitější. Byli jsme na 50-tce laně, tedy mezi námi cca 9m spuštěná délka lana dolů tedy 18m na kladce (a vyšlo to tak, tak) í když vyrobíte 4-násobnou kladku, taháte nešťatníka „jen“ na hranu, pořád musíte vytáhnout kolem osmi metrů výšky, 16m lana! Jsou to tak 2, možná 3 patra. Zkuste si to v létě na chalupě bez stressu … návod jak na to najdete na videu ze zimní akademie, jak se kope sněhová kotva máme taky na videu.

Skokan sice „jen“ visí, ale může tam být i hodinu. Je to jednodušší, ale taky to není žádnej vodvaz. Je dobré občas „cvičit“ na prusíku, protože pobyt v sedáku ve visu může způsobovat zaškrcování krevního objehu, v krajním případě je nutno mít na paměti hrozbu ortostatického šoku a brát ji vážně. (Taky koukněte na první pomoc, která se značně liší od ošetření šoku jako takového.) Navíc nohou v prusíku můžete velmi výrazně pomáhat odlehčovat kladku kamarádovi, který se na hoře s Vámi dře … pomoc je významná!

Trochu mě mrzí, že nemám záznam z kopání kotev, jejich rušení, lopotu se zřizováním vlastních kotev k zajištění skokana a jeho vytahování … snad někdy příště. Alespoň tedy můžete prohlédnout video se záznamem pokusů zachycení pádu všech účastníků a fotogalerii.

Epilog

Co říci závěrem.  Samozřejmě krásný týden ve Švýcarských Alpách. Byli jsme asi celý rok hodní a pokorní, proto nám Ti nahoře dopřáli pěkné počasí. Nicméně právě slovo pokora dominuje po nácviku vyproštění z trhliny. Absolvoval jsem metodiku s Viktorem již počtvrté (nikdy jsem se nenudil, dokonce jsme si to s kamarády v létě vždy opakovali). Nepatřím v této věci k lehkovážným, ale reálný pokus je nezastupitelný. V každém, kdo to chce zkusit, hlodá malý červík … já to do prdele snad chytím … hovno. Příkladný přesun přes trhliny zpět k lanovce přes Feegletscher byl znamením, že o tom všichni uvažovali stejně. Bez nadsázky. Tenhle test patrně odděluje naše alpinistická období na „před“ a „po“. Není to strach nýbrž právě pokora spolu se zdravým rozumem co činí alpinistu dlouhověkým.

Zcela závěrem jen malý dovětek. Někteří gajdi vedou přes ledovec klienty na krátkém laně … proč tak riskují?  Odpověď byla prostá. Neriskují. Jen přesně znají místní situaci. Můžou si to dovolit. Ááá koukněte támhle na tu skupinku na normálce. To jsou to gajti z Zermattu, Ti nejtvrdší z tvrdých a … jdou s lanem napnutým jako struna … hmmmm